Cesta za lepším životem - 8. díl - Minulosti neutečeš

Nechtěla jsem řešit minulost. Prostě ne. Jednou pro vždy to pro měla byla uzavřená kapitola a nehodlala jsem to změnit. Přesto se mi v životě neustále děly určité věci a já je nechápala. Prostě jsem nenacházela žádné vysvětlení. Moje intuice mi sice říkala, že se stačí ohlédnout a najdu co hledám. Já se tomu však bránila. Nakonec však došlo ke zlomu a já pochopila, že se musím vrátit zpět.

Když jsem se vracela domů, byla jsem otevřená a přístupná tomu, že začnu řešit minulost. Šla jsem však zpět jen o pár let, nikdy ne úplně do hloubky a k jádru všech problémů, kterým je dětství. Nejvíc napjatý byl můj vztah k matce a vůbec k oboum rodičům. Rozhodla jsem se jít na rodinné konstelace, o kterých už jsem psala. Doufala jsem, že tím je to pro mě vyřešeno a už to nemusím řešit. Ono to svým způsobem pomohlo a mě se ulevilo. Přesto to neřešilo to, co jsem potřebovala řešit.

Nakonec jsem se tomu dokázala otevřít a smířit se s tím, že bez návratu do minulosti to nepůjde. Sice jsem ještě nevěděla, jak to bude probíhat a co se bude dít, ale nebránila jsem se tomu. Postupem času mi víc a víc docházelo, jak zatraceně důležité to je. Díky navratům do dětství jsem v budoucnu pochopila celou řadu věcí a našla tolik chtěná vysvětlení. I to však mělo svůj čas a chvíli to trvalo!

Nesu si z minulosti spoustu démonů a z každým z nich se budu muset dřív nebo později vypořádat. Tehdy jsem ještě ani netušila, co mě vlastně čeká a co všechno při svých cestách do minulosti odhalím. Neměla jsem nejmenší ponětí, jak zásadní přínos to pro můj další život bude mít, když se těmto návratům otevřu.

Dlouho jsem se bránila. Nechtěla jsem to. Bála jsem se. Přesto jsem tomu neutekla! Odhalila jsem takovou velkou spoustu věcí o svém životě a sama o sobě, že to budu ještě dlouho zpracovávat. Jakmile jsem tu bránu jednou otevřela, musím čelit tomu, co je za ní. Všechno se to valí ven a já nestíhám koukat. Ale i to mělo svůj čas.

Přesto vnímám jako zásadní věc, že jsem dokázala připustit, že vše pramení z minulosti a začala jsem se po tom pídit. Chtěla jsem znát odpovědi na svoje otázky! A ony postupně do mého života přicházejí :)

Vaše Jana

Cesta za lepším životem - 7. díl - Změna

Stále jsem bojovala sama se sebou a nevěděla kudy kam. Přesto jsem po malých krůčcích začala zjišťovat, že asi něco bude na tvrzení mé kamarádky, že se mám věnovat jen sama sobě. Jelikož už jsem opravdu neviděla žádnou cestu ven z kruhu, rozhodla jsem se, že to zkusím. Už jsem neměla co ztratit!

Nechala jsem plavat muže v mém životě, nebo jsem se o to alespoň pokoušela. Což se časem ukázalo jako nesnadný úkol, ale aspoň jsem na tom začala pracovat. Je pravda, že jsem to tehdy nedělala ani tak kvůli sobě, jako kvůli tomu, že mi to řekla kamarádka. Prostě jsem se rozhodla, že jí budu věřit! Nesetkala jsem se však s moc velkým pochopením od mužů v mém životě. Najednou nevěděli, co se to se mnou děje a proč už je nechci vídat. A já jim na to vlastně neuměla ani rozumně odpovědět. Ale jednou jsem se rozhodla a chtěla tomu dostát.

Něco jiného je, když jsem je dostala fyzicky ze svého života, ale po té psychické rovině mi to trvalo ještě několik měsíců,.. Každopádně, začala jsem na internetu vyhledávat různá videa a články na téma osobního rozvoje. Ani už si přesně nevzpomínám, kde to začalo a na jaký podnět, ale stalo se. Já jsem k těmto tématům měla vždy hodně blízko a pokud jsem se v minulosti na nějaký seminář na tohle téma dostala, tak jsem si ho nesmírně užila :). Prostě to se mnou rezonovalo!

Přesto jsem bojovala s udržením pozornosti jen sama na sebe. Neustále jsem v myšlenkách odbíhala jinam a k někomu jinému. Spoustu let jsem řešila všechny ostatní, abych nemusela řešit sama sebe. Tohle pro mě byla tak obrovská změna, že to bylo hrozně těžké udržet! Přesto jsem si občas chviličku sama pro sebe našla a začala nad sebou a svým životem přemýšlet. Zatím jsem však byla schopná zabývat se pouze budoucností. Nedokázala jsem se srovnat v přítomnosti a už vůbec ne v minulosti. Ta pro mě byla uzavřená a já ji nechtěla otvírat! Sice jsem cítila, že asi budu muset, ale ještě jsem to tehdy nedokázala.

I přes počáteční boj sama se sebou, jsem nakonec přeci jen začala řešit sebe. Byly to opravdu jen velmi malé krůčky, ale začala jsem! Takhle velká změna se nestane ze dne na den, ani z měsíce na měsíc! Stále jsem se musela hlídat a pořád jsem měla tendence řešit vše, jen ne sama sebe. Bylo to těžké, vážně jo! A však, čím víc jsem chtěla řešit budoucnost, tím více ke mě promlouvala minulost...

Vaše Jana

Cesta za lepším životem - 6. díl - Řád

Když se z vašeho života stane totální chaos, toužíte po jediném. Dostat do něj řád. Řád je něco, v čem se cítíme dobře, co nám dává smysl a kde jsme v bezpečí. Pocit bezpečí je vůbec ten nejdůležitější pro naše fungování. Já jsem dokázala ze svého života udělat takový maglajz, že dostat do něj řád byl docela oříšek.

Hodně se mi to podařilo díky nové práci. Měla jsme najednou pravidelný pracovní režim od pondělí do pátku a mohla jsem si udělat řád i v jídle, s čímž jsem do té doby taky hodně bojovala. Začátky byly sice docela náročné, ale časem se to zajelo a mě to najednou vyhovovalo. Po letech totální anarchie jsem najednou měla systém. Nebyl to pro mě úplně jednoduchý přechod, ale sžila jsem se s tím a postupně se mi začaly uklidňovat i jiné věci. Začala jsem si díky tomu dávat dopořádku i finanční záležitosti. Práce a finance, to byly dvě zásadní věci, které jsem řešila a snažila se udělat z chaosu řád.

Začalo se dařit, alespoň v těchto dvouch odvětvích jsem měla jasněji. Je pravda, že co se práce týče, tak jsem měla stále v hlavě honbu za posláním a pořád mi to vrtalo hlavou, ale dost jsem to utlumila. Bohužel, neuměla jsem si ten řád tak snadno sjednat i v ostatních oblastech. Práci jsem měla jasně danou, účty platila všechny ihned vždy na začátku měsíce, všechny v jeden den, abych měla pak klid, ale pořád jsem se neuměla srovnat ve vztahové rovině. Stále jsem se cítila uvězněná v kruhu a i když se mnohé zlepšilo, cítila jsem, že to podstatné mi zatím stále uniká.

Ať jsem chtěla nebo ne, stále jsem běhala v kruhu a nechápala proč a nevěděla jsem, jak to mám změnit. Ani jsem nevěděla, co bych vlastně měla měnit. Ta mlha okolo mě byla pořád a já z toho byla hrozně nešťastná. Přece se snažím, tak proč se nic neděje??? I když jsem na jednu strana byla ráda za pokrok, na druhou stranu jsem to negativní pořád hodně vnímala.

Taky jsem v té době hledala stále utěchu, oporu a pomoc u chlapů. Divila se, proč nepřichází žádný pořádný chlap a dál si užívala nezávazných známostí a ještě na to byla hrdá :(. Stále mi to základní nedocházelo, i když mi to moje kamarádka opakovala neustále dokola!!

Nicméně, řád, který se mi v životě začal vytvářet, mi dal a stále dává v životě prostor pro řešení spousty dalších věcí. Jsem za něj i dnes opravdu vděčná, protože se spousta věcí okolo "vyčistila" a já mám možnost řešit další věci. Jak se mám ale dostat z té věčné mlhy???

Byla to dlouhá cesta,..

Vaše Jana

Cesta za lepší životem - 5. díl - Poslání

Vystudovala jsem stavárnu a pak pár let projektovala. Poté jsme přešla do světa financí. Teď jsem zpátky doma a začínám od začátku. Co budu teda dělat? Obě dvě práce mě svým způsobem bavily, ale ani jedna mi nepřinášela takové uspokojení, které bych chtěla. Stále jsem cítila, že je někde něco, co mě bude bavit mnohem víc a co mi bude přinášet určitý druh naplnění. Říká se tomu poslání.

Jenže jak ho zjistit? Kde ho najít? Měla jsem brigádu a hledala jsem si nějakou normální stabilní práci. Věděla jsem, že potřebuji ve svém životě opět nastolit určitý řád. Přesto jsem ale chtěla něco víc. Nevěděla jsem co a zoufale jsem to chtěla zjistit. Rozhodla jsme se, že půjdu opět na vysokou ( už jsem ji studovala dvakrát, ale pokaždé jsem ji nechala) a budu konečně studovat něco co mě bude doopravdy bavit.

Tak jsem začala hledat, kde jsou jaké možnosti dálkového studia, protože na denní bych nešla. Žádný obor mě ale nezaujal a tak jsem byla zklamaná :(. Přesto jsem sama v sobě věřila, že musí být něco, co by mě doopravdy naplňovalo. Chtěla jsem stůj co stůj najít to své poslání, které mám v tomhle životě vykonávat. Věřím, že každý z nás nějaké takové má a je na něm, zda ho najde či ne. Moje touha byla veliká, ale vedla pouze k frustraci, jelikož mi to bylo tak moc vzdálené.

Je jasné, že jsem žádné poslání nemohla najít. Byla jsem tehdy víceméně na dně a frustrovaná sama ze sebe a ze světa okolo mě. Na to, aby jste věděli, co chcete doopravdy dělat, co vás bude uspokojovat a budete to dělat bez ohledu na to, zda vám to bude přinášet peníze nebo ne, mi chyběla jedna podstatná nebo spíše zásadní věc, neznala jsem sama sebe!!! A co je horší, neměla jsem se vůbec ráda, i když na moji obranu jsem to tehdy nevěděla. Nevěděla jsem, co mi přináší radost a co bych mohla dělat kdykoliv. Pro mě bylo i tehdy poslání spojeno s penězi. Jediné, co mě zajímalo, byly peníze.

Naštěstí, přišel ten řád, který jsem tolik potřebovala a to v podobě zaměstnání. Nastoupila jsme do banky. V tu chvíli jsem byla spokojená a moje myšlenky se ubíraly jiným směrem. Je pravda, že mi hlavou proběhlo, zda je to opravdu to pravé ořechové, to přesně pro mě, ale dál jsme to neřešila. Tahle práce mi přinesla přesně to, co jsem tehdy potřebovala, kvalitní zázemí. I když jsem si tenkrát spoustu věcí neuvědomovala, velmi záhy jsem měla pocit, že tady jsem pro tuhle chvíli na správném místě a přestala se tématem životního poslání zaobírat.

Je to už skoro rok a téma poslání je pro mě zatím ještě stále trošku mystické, i když,.... Nacházím po malých krůčcích něco, co mě baví a uspokojuje. Nacházím svoji cestu, která by mohla být i mým posláním. Někde uvnitř sama sebe cítím, že tomu tak je. Stojím teď ale na samém začátku.

Věřím, že poslání opravdu existuje. Pokud však člověk nezná sám sebe, nemůže najít ani své poslání.

Hledejte, zkoumejte a objevujte,..

Vaše Jana

Cesta za lepším životem - 4. díl - Hledá se spasitel

Tonoucí se stébla chytá. To je prostě holý fakt. Ve chvíli, kdy jsme se cítila mizerně a na dně, tak jsem doufala, že mi z toho někdo pomůže. Přece mi musí někdo pomoct, když já sama to nezvládám. Žila jsem v tomhle přesvědčení docela dlouho. A přesně jsme věděla, kdo by to měl být. Úžasný, skvělý, chytrý, milý, prostě nej chlap!

Ve chvíli, kdy jsme se skoro nenáviděla, jsem doufala, že mě někdo jiný bude mít rád! Když já sama si neumím pomoct, tak mi pomůže někdo jiný. Pokud já sama si neumím dát život dohromady, tak to přeci musí udělat za mě někdo jiný! A tak jsme zoufale hledala, kdo mi v životě udělá jasno a dostane mě z mlhy. Bože, jak naivní to bylo. V té době jsme si asi nejvíc potvrdila, že to co vyzařujete, to taky přitahujete :(.

Potkávala jsem muže a doufala, že mě spasí. Nespasili. Většinou mě jen využívali! Jenže já to neviděla. Upínala jsem na ně veškerou svoji energii a místo, abych se z těch "sraček" dostávala, propadala jsem se ještě hlouběji. Ani na vteřinu mě nenapadlo, že bych se z toho všeho dokázala vyhrabat sama. To pro mě byla úplně nepředstavitelná myšlenka.

A tak jsme hledala a hledala a nacházela jen lidi, kteří mě ještě stahovali níž a níž. Nechápala jsem, že všichni okolo mě někoho mají a já furt nic. Přece nejsem tak ošklivá nebo tak hrozná. Kde je ten můj princ, co mě zachrání???? Dano, co mám dělat??????? Stále ta samá otázka. Upřímně, nechápu, že mě kamarádka nekopla do zadku! I když už od toho asi nebyla daleko. Její odpověď byla stejná. Kašli na chlapi, věnuj se sobě!!!

Jak? Jak? Jak????? Dej mi návod!! Ne, to nezvládnu sama. Počkám si na toho chlapa, co mě z toho dostane a vyvede mě na "světlo"! Jak na něj chci ale dlouho čekat? Co když má ta Dana přeci jen pravdu? Jsem schopná to sama zvládnout? Ne, nejsem :(. Ale když nikdo nejde, tak to asi budu muset zkusit sama. Jenže, jak to mám k čertu udělat? To se jí lehko řekne, ale já prostě nevím jak!

A přestat se vídat s chlapama??? Ani náhodou. Baví mě to. Připadám si pak sexy a žádoucí. Sice jim jde jen o sex a žádný o mě nestojí, ale stejně je svým způsobem mám ve své moci. Mé Ego aspoň na chvíli plesá a já se cítím dobře. Dobře? Ale na jak dlouho? Jestli má ale doopravdy pravdu, tak já přece musím něco udělat!

Připouštím, že se teda zatím, než se ten můj spasitel objeví, pokusím na sobě pracovat sama. Mám se věnovat sama sobě, ale co to je? Tak já se teda nějak pokusím věnovat sama sobě, stejně tomu ale moc nevěřím. Však ten můj princ příjde a pomůže mi. Do té doby se teda nějak pokusím nad sebou víc přemýšlet. To bude stačit!

Opravdu jsem tomu věřila a upínala se na to doopravdy jako ten tonoucí na stéblo,... Jenže, takhle to nefunguje! Přesto jsem pak po více než roce spasitele našla :), jenže úplně jiného, než jakého jsme tehdy hledala!

Vaše Jana

Cesta za lepším životem - 3. díl - Mlha kam se podívám

Ano, začnu znovu. Úplně od začátku. Budu řešit vše od čeho jsem kdysi utekla a najdu svoji cestu. Jenže kde začít. Kam se obrátit. Byla jsem doma. V kruhu rodiny a přátel, kteří mi byli oporou, ale nijak výrazně mi pomoct nemohli. Tohle jsme si musela vyřešit svým způsobem sama!

A tak jsem tam stála a nevěděla co dál. Neměla jsem nejmenší ponětí co bude. Veděla jsem jen, že všechno je špatně. Ale ať jsem se kolem sebe dívala sebelíp, viděla jsem jen mlhu. Mlha přede mnou, mlha za mnou a to doslova! Nejhorší na tom všem bylo, že jsme si to uvědomovala. Tehdy to bylo pro mě to nejhorší. Dnes za to děkuju. Kdybych si to tehdy neuvědomovala, tak se možná nikdy nic nezmění.

To vědomí mě donutilo začít něco dělat. Nevěděla jsem ale co. A tak jsem začala od naprostých základů. V prvé řadě se musím o sebe postarat. Měla jsem kde bydlet a co jíst, ale musela jsem si najít práci. V našem regionu to ale není žádná sláva a já ani nevěděla, co bych vlastně chtěla dělat. Jen jsem věděla, že nechci a nemůžu zůstat doma, potažmo na úřadě práce. Tak jsem si našla brigádu. Dobře, zajistila jsem si nějaký příjem. Co dál? Nevěděla jsem.

Každopádně, jsem se učila mít nějaký režim. První co jsem změnila, byl přístup k penězům. Hned po výplatě jsem zaplatila účty a teprve potom utrácela. To všem možná příjde jako logické, ale pro mě to v té době vůbec nebylo logické, natož samozřejmé. Opravdu jsem začínala úplně od začátku. Tak fajn, mám příjem, platím účty, ale co dál???

Ta otázka mě stále pronásledovala. Něco ve mě vědělo, že musím hledat. Něco mě hnalo vpřed. Ale jak chcete jít vpřed, když nic nevidíte??? Byla jsem z toho nešťastná a stále se ptala svojí kamarádky, co mám dělat, kam se mám posunout, jaké kroky KONKRÉTNĚ mám dělat, aby ta mlha zmizela. Její odpověď zněla stále stejně. Věnuj se sama sobě! Jak já tehdy tuhle větu nenáviděla!!! Co to proboha znamená??? Ať jde s takovou radou do háje a řekne mi rovnou co mám udělat a ne takovýhle nesmysli, které mi vůbec nepomůžou!!!

Stála jsem v té mlze a byla nešťastná. a druhou stranu jsem ale cítila, že je dobře, že jsem to rozhodnutí udělala. Svým způsobem mi spadl kámen ze srdce a já se tak nějak cítila lehčí. Ta mlha musela přijít. Teď už vím, že to mělo svůj záměr, ale tehdy jsem tu situaci ze srdce nenáviděla!

Pro všechny, co mají teď taky pocit, že je kolem všude mlha, vydržte! Nic netrvá věčně a i když vám to tak občas může připadat, ta mlha se jednou doopravdy protrhá. Jen musíte věřit, že to má svůj smysl a neztrácet naději :)

Vaše Jana

Cesta za lepším životem - 2. díl - Zásadní rozhodnutí

Když jsem si uvědomila, že se z mého života stala noční můra, věděla jsem, že se musí něco změnit! Bohužel jsem se do všeho tak zacyklila, že jsem neviděla cestu ven. Bylo mi ale jasné, že musím změnit svůj život úplně od začátku a začít od nuly.

Bylo to pro mě hodně těžké rozhodnutí, ale jiné řešení už v tu chvíli asi nebylo. Jsem hodně přemýšlivý člověk, co se pídí po možnostech osobního rozvoje a sebepoznání a asi i díky tomu, jsem už prostě takhle dál žít nemohla. Nebo možná mohla, ale nechtěla. Moje představa o životě byla úplně jiná a já ji chtěla! Jenže jak začít život od začátku? Jak všechno změnit a začít jinak?

Nad tím jsem hodně dlouho přemýšlela a nenacházela řešení. Při větším zamyšlení mi došlo, že tu jedna možnost je. Vrátit se zpět domů a ne, že začnu od začátku, ale vrátím se zpět do minulosti a začnu řešit to, od čeho jsem před lety utekla. Ono se to nikdy nedořešilo a já cítila, že bez toho se dál nehnu. Rozhodnutí to bylo opavdu těžké, ale nakonec jsem se rozhodla vrátit zpět domů a řešit věci, které jsem nikdy řešit nechtěla.

Já jsem typ člověka, který když se pro něco rozhodne, tak to musí být hned. Tedy i stěhování jsem dala dohromady prakticky během pár dní. Jakmile jsem se jednou rozhodla, že začnu řešit svůj život a že ho změním, nebyla jsem k zastavení. Dokonce se mi už tehdy podstatně ulevilo. Každopádně, to nejtěžší mě teprve čekalo. Byla jsem celá doslova "zanešená" negativitou :(.

A tak jsem to konečně po dlouhých osmi letech udělala a vrátila se domů. Už jsem nechtěla utíkat sama před sebou, ale rozhodla se, že to budu řešit. Těch 8 let bylo naskutečná škola života, ale vše co jsem neřešila a před čím jsem chtěla utéct, mě nakonec dohnalo :(((.

Dnes jsem šťastná, že jsem před rokem a půl ten krok udělala a rozhodla se vrátit zpátky. Byl to pro mě zásadní krok v mé cestě za lepším životem. Kdybych zůstala, tak se budu dál motat v kruhu, do kterého jsem se dostala. Topila bych se v depresích a možná i alkoholu a hledala útěchu ve vztazích na jednu noc,..

Nebylo snadné se vrátit a postavit se čelem ke všemu, co mě tu čekalo, ale já jsem tu výzvu přijala. Začala jsem dlouhou cestu, ale věřím, že mi to přinese to, po čem toužím: Šťastný a spokojený život. Tohle byl důležitý zlom a milník v mém životě,...

Vaše Jana