Moje momentální myšlenky se točí kolem vztahů, lásky a hledání toho pravého. Jelikož i když se mi pomalu blíží třicítka ( i když už poněkolikáté slavím 25. narozeniny :)), stále jsem nepotkala chlapa, se kterým bych chtěla strávit zbytek svého života, nebo aspoň jeho část. A přemýšlím nad tím o to víc, že jsou všechny mé kamarádky zadané a mají nebo plánují rodinu. Dokonce i moje mladší sestřička je vdaná a má půlroční miminko. A tak se ptám, kde se stala chyba???
Jsem sama už asi 3,5 roku a je pravda, že podstatnou část té doby mi to tak vyhovovalo, ale teď už bych přeci jen vedle sebe ráda někoho měla. Jenže jsem zjistila, že to není žádná sranda, najít chlapa, co by za to stál. Už nejsem žádná naivní holčička, co se zamiluje do prvního trouby, co jí přeběhne přes cestu. Navíc musím přiznat, že jsem ve výběru partnera docela náročná. A taky mám s muži bohaté zkušenosti, takže vím, jací umí být.
Musím se přiznat, že se občas sama na lásku dívám dost skepticky. Jelikož vidím kolik partnerů se navzájem podvádí a jak je to pro ně úplně přirozené a samozřejmé, tak si o vztahu na celý život nedělám žádné iluze. Na druhou stranu ale doufám, že se najde někdo, kdo mě přesvědčí o opaku. Jelikož už nejsem žádná puberťačka, tak hledám u chlapa určité vlastnosti důležité pro společný budoucí život, což je samo o sobě docela fuška. Jenže taky strašně toužím zase se jako ta puberťačka zamilovat :). Znáte ten pocit, když se na vás ten chlap podívá a vám se zastaví srdce, když vás políbí tak se vám podlamují kolena,... A o motýlcích v břiše ani nemluvím,...
Jenže, co když ženská potká chlapa, se kterým si rozumí, který konečně po dlouhé době splňuje určitý požadavky, ale motýlci nikde? Platí ve vztazích pořekadlo Lepší něco než nic??? Je lepší spokojit se s tím co je, než čekat na něco, co ani třeba nikdy nepřijde? Já nevím jak ostatní, ale já žiju svůj život jen jednou a přijde mi hodně krátký na to, abych dělala kompromisy sama se sebou :(. Je hezké mít vedle sebe někoho, kdo vás má rád a komu na vás záleží, ale věřím, že někde je ten muž, ze kterého se mi rozklepou kolena a jsem ochotná na něj čekat, jen nevím jak dlouho,..
Nečekám na prince na bílém koni, jen někoho z koho si sednu na zadek :). Jenže takovýho jsem nepotkala už dlouho. No, uvidíme,... Zatím čekám.
Jana
