Můj život se teď víceméně točí kolem nové práce. Dlouho jsem přemýšlela, jakým směrem bych se chtěla v životě ubírat a stále mě nic nenapadalo. Nicméně, život mi přináší nové a nové možnosti a je na mě, jak se k nim postavím. Dostala jsem možnost pracovat v bance. Musím říct, že jsem nad tím dlouho přemýšlela. Nevěděla jsem, zda je to opravdu to, co bych v životě chtěla dělat. Nakonec jsem se ale rozhodla práci přijmout a dát tomu volný průběh. Přeci jen, v našem regionu si člověk zase až tak moc vybírat nemůže!
Stejně se mi hlavou i dál honily myšlenky na moji profesní budoucnost. Je tohle to pravé? Chci to doopravdy dělat? Co mi to přinese? Co od toho mám čekat? A pak to přišlo.... Šla jsem si do kuchyňky udělat kafé a najednou mi hlavou prolétla vzpomínka na střední školu. Ke konci školy jsem přemýšlela nad tím, co budu dělat, jako každý. I když jsem byla přijatá na VŠ, stejně jsem konkrétně nevěděla, co budu dělat. Každopádně jsem věděla, jak bych chtěla chodit do práce oblíkaná :). Vždy jsem snila o tom, že budu chodit v kostýmku, šatičkách a na jehlových podpatcích. Vím, že je to až dětinsky naivní, ale mě se to prostě horzně líbilo. Postupem času, jsem si tuhle představu spojila s prací v bance. Pokaždé když jsem v bance něco potřebovala, obdivovala jsem všechny, co tam pracovali, jak jsou krásně oblečení a jakou mají skvělou práci. Když jsem ukončila studium na VŠ, které jsem samozřejmě nedodělala, tak první životopisy jsem, jak jinak, poslala do bank! Bohužel, jsme neuspěla a nikdy se mi odtud nikdo neozval a tak jsem se profesně uplatnila ve svém oboru - stavebnictví.
S postupem času jsem na tenhle sen úplně zapomněla. Pokaždé, když jsem ale přišla do banky, tak jsem si s potěšením a se závistí prohlížela bankovní poradce :). Prostě to ve mě nějak zůstalo, i když už jsem dávno zapomněla, že jsem tam v minulosti taky chtěla pracovat.
Když jsem si poslala životopis na nynější místo v bance, vůbec jsem si na tohle nevzpoměla!! Což je dost zvláštní, ale bylo to tak. Až jsem si jednou šla do té kuchyňky pro to kafe a tahle vzpomínka se mi vybavila. Došlo mi, že aniž bych o to nějak usilovala, splnila jsem si jeden ze svých snů :). I když to někomu může připadat jako hloupost, mě to strašně potěšilo. Chtěla jsem do práce chodit elegantně oblečená, v jehlových lodičkách, dělat s lidmi, v příjemném prostřědí a ono se mi to splnilo :).
Někdy prostě jenom zapomínáme na to, co jsme si kdysi přáli a pak nám ani nedojde, že si ta přání plníme,.. Od té doby už nepřemýšlím nad tím, zda bylo dobře, že jsem tu práci vzala nebo ne, ale soustředím se na to, co bych chtěla v životě dál. Protože je možné, že se mi to za pár let zase splní. Osud si tu cestu prostě najde. Takže, ať tak či tak, momentálně mám práci snů :))). Je to sice trochu s nadsázkou, ale je to tak ;). Navíc se mi otevírají dveře k novým možnostem, a to jen proto, že jsem otevřela oči a začala intenzivně vnímat, co se kolem mě děje.
Vnímejte svět kolem sebe a radujte se z maličkostí, jsou totiž nedílnou součástí našeho života.
Hodně splněných přání :)
Vaše Jana
