Celý život jsem musela o všechno bojovat a rvát se. Byla jsem hodně silné dítě a i v pubertě jsem byla bojovnice. Uměla jsem se o sebe myslím dost dobře postarat. Byla jsme hrdá na to, že jsem, jaká jsem. Měla jsem spoustu vizí a plánu a věděla jsem, že mi nic nestojí v cestě v jejich splnění.
Byla jsem hodně samostatná a to už od útlého věku, protože mi bohužel nic jiného nezbývalo. U mě to zkrátka bylo tak, že co jsem si neudělala, to jsem neměla :(. Nicméně, jsem na to byla hrdá. Moje mládí byla neskutečná škola do života a já si myslela, že se o sebe umím postarat mnohem líp než kdokoliv jiný. Bohužel, čas ukázal něco jiného!
Postupem času jsem zjistila, že utíkám před problémy a že jsem nejspíš utíkala celý život! Jakmile se objevilo něco, co vyžadovalo řešení, raději jsem zavřela oči a dělala, že to neexistuje :(. Bylo to příjemný, jen si tak žít a nic neřešit,... Jenže nic netrvá věčně a problémy samy nezmizí. Těch věcí, co jsem neřešila, se v mém životě časem nashromáždilo dost. Ale přišla chvíle, kdy už to dál prostě nešlo,... Ty problémy byly tak velké, že jsem musela otevřít oči a začít je řešit. Nicméně, moje netečnost mi to ještě mnohonásobně zhoršila.
Těch věcí je víc, ale dnes se chci zaměřit zvláště na jednu, a to je zdraví. Už delší dobu mám důvodné podezření, že mám cukrovku :(. Bohužel, strach z jehel a hlavně z toho, že by to mohla být pravda, mě skoro dva roky držel z dosahu lékaře. Jelikož se však v poslední době u mě udály docela velké změny, myslím tím v tom, jak přemýšlím a jak se snažím žít, donutilo mě to jít k lékaři.
Zatím čekám na výsledky, ale vím, že už to brzo bude za mnou. Ty dva roky nejistoty za to ve finále vůbec nestály, ať už to dopadne jakkoliv!! Je těžké čelit problémům tváří v tvář, nicméně, dělat, že neexistují je fakt stupidní řešení! Jenže já k tomu mám prostě sklony. Je to mojí velkou slabinou. Už o tom ale vím a uvědomuju si to a snažím se na tom pracovat. Není to něco, co člověk změní za týden nebo dva, ale jde to. Prostě si to jen musím víc hlídat. Doufám, že to zvládnu a že už jsem se v životě dostatečně poučila, abych to už nikdy nedělala. Když strčím hlavu do písku, je to fajn pocit,... Jenže pouze na chvíli a ty následky za to fakt nestojí :(.
Tímto chci především sama sobě slíbit, že nebudu zavírat oči před problémy a pokusím se je řešit ihned jakmile to bude jen trochu možné! Ale hlavně se chci v životě chovat tak, abych už je nemusela řešit,... Život jsem si pohnojila docela solidně a následky ponesu ještě hodně dlouho. Ale už nikdy, nikdy, nikdy nechci strkat hlavu do písku a před problémy utíkat! Vím, že mi to dá ještě práci, než to zvládnu úplně, ale musím, prostě musím!! Nestojí mi to za to!
Postav se problémům čelem Jano!
Jana
