Tonoucí se stébla chytá. To je prostě holý fakt. Ve chvíli, kdy jsme se cítila mizerně a na dně, tak jsem doufala, že mi z toho někdo pomůže. Přece mi musí někdo pomoct, když já sama to nezvládám. Žila jsem v tomhle přesvědčení docela dlouho. A přesně jsme věděla, kdo by to měl být. Úžasný, skvělý, chytrý, milý, prostě nej chlap!
Ve chvíli, kdy jsme se skoro nenáviděla, jsem doufala, že mě někdo jiný bude mít rád! Když já sama si neumím pomoct, tak mi pomůže někdo jiný. Pokud já sama si neumím dát život dohromady, tak to přeci musí udělat za mě někdo jiný! A tak jsme zoufale hledala, kdo mi v životě udělá jasno a dostane mě z mlhy. Bože, jak naivní to bylo. V té době jsme si asi nejvíc potvrdila, že to co vyzařujete, to taky přitahujete :(.
Potkávala jsem muže a doufala, že mě spasí. Nespasili. Většinou mě jen využívali! Jenže já to neviděla. Upínala jsem na ně veškerou svoji energii a místo, abych se z těch "sraček" dostávala, propadala jsem se ještě hlouběji. Ani na vteřinu mě nenapadlo, že bych se z toho všeho dokázala vyhrabat sama. To pro mě byla úplně nepředstavitelná myšlenka.
A tak jsme hledala a hledala a nacházela jen lidi, kteří mě ještě stahovali níž a níž. Nechápala jsem, že všichni okolo mě někoho mají a já furt nic. Přece nejsem tak ošklivá nebo tak hrozná. Kde je ten můj princ, co mě zachrání???? Dano, co mám dělat??????? Stále ta samá otázka. Upřímně, nechápu, že mě kamarádka nekopla do zadku! I když už od toho asi nebyla daleko. Její odpověď byla stejná. Kašli na chlapi, věnuj se sobě!!!
Jak? Jak? Jak????? Dej mi návod!! Ne, to nezvládnu sama. Počkám si na toho chlapa, co mě z toho dostane a vyvede mě na "světlo"! Jak na něj chci ale dlouho čekat? Co když má ta Dana přeci jen pravdu? Jsem schopná to sama zvládnout? Ne, nejsem :(. Ale když nikdo nejde, tak to asi budu muset zkusit sama. Jenže, jak to mám k čertu udělat? To se jí lehko řekne, ale já prostě nevím jak!
A přestat se vídat s chlapama??? Ani náhodou. Baví mě to. Připadám si pak sexy a žádoucí. Sice jim jde jen o sex a žádný o mě nestojí, ale stejně je svým způsobem mám ve své moci. Mé Ego aspoň na chvíli plesá a já se cítím dobře. Dobře? Ale na jak dlouho? Jestli má ale doopravdy pravdu, tak já přece musím něco udělat!
Připouštím, že se teda zatím, než se ten můj spasitel objeví, pokusím na sobě pracovat sama. Mám se věnovat sama sobě, ale co to je? Tak já se teda nějak pokusím věnovat sama sobě, stejně tomu ale moc nevěřím. Však ten můj princ příjde a pomůže mi. Do té doby se teda nějak pokusím nad sebou víc přemýšlet. To bude stačit!
Opravdu jsem tomu věřila a upínala se na to doopravdy jako ten tonoucí na stéblo,... Jenže, takhle to nefunguje! Přesto jsem pak po více než roce spasitele našla :), jenže úplně jiného, než jakého jsme tehdy hledala!
Vaše Jana
