úterý 18. srpna 2015

Změna priorit

Je zvláštní, jak se člověku můžou během roku změnit priority. Já jsem vždy bývala typ člověka, co žije od výplaty k výplatě. Nikdy jsem nešetřila a standardně jsem týden před výplatou měla na účtu pár korun. Když se mi v té době líbilo něco v obchodě, tak jsem to zaplatila kreditkou a nebo si na to od někoho půjčila. Vlastně jsem neustále žila "na dluh". Prakticky každý měsíc jsem začínala s mínusem. Co si pamatuju, tak to snad ani nikdy nebylo jinak.

Ani nevím, čím to bylo, ale prostě jsem se nikdy nenaučila vycházet se svými penězi, natož pak něco ušetřit!!! Když bylo třeba, posloužila kreditka. Na co šetřit??? Takhle jsem žila opravdu hodně dlouhou dobu a co hůř, dostávala jsem se postupně víc a víc do toho mínusu. Naprosto jsem nezvládala hospodažení s penězi.

Pokaždé to bylo úplně stejné. Přišla výplata a první co bylo, tak se šlo na nákupy. Nejdřív se koupilo to, co jsem chtěla a teprve, až co zbylo, tak z toho se hradily účty. Naprosto nepřijtelný model, který jsem bohužel praktikovala několik let :(. Je jasné, kam to asi tak vedlo. Nicméně, mi na tom nikdy nepřišlo nic divného. Jen jsem nechápala, jak je možné, že ostatní mají naspořeno na dovolenou, na vánoční dárky, či na nové vybavení bytu,... Nijak zvlášť jsem to ale neřešila a žila si v klidu dál, dokud to šlo. Jednou to už ale přestalo jít.

O následcích se asi ani nebudu nijak rozepisovat, donutilo mě to ale, s tím něco dělat. Úplně se mi překopal život a já se postupem času učila úplně základní věci. Po té, co mi dojde výplata, zaplatím účty a vše co je třeba a teprve potom utrácím to, co zbylo. To je docela fajn změna, k dokonalosti to má ale ještě daleko. Je pravda, že v konečném důsledku mi toho moc nezbyde, ale vyjít se s tím dá. Bohužel, na ten zbytek jsem dlouhou dobu aplikovala stejný princip, jako předtím na celou částku. Po zaplacení účtů jsem šla na nákupy :(.

Takže se celý model opakoval, jen s tím rozdílem, že jsem měla zaplacené vše potřebné. Jenže jsem opět každý měsíc začínala s mínusem. Nicméně, každý člověk se časem vyvíjí a tak i já jsem došla k jistému uvědomění a prozření. Došlo mi, že takhle to dál doopravdy nejde!!!! Musím to změnit a to co nejdřív!! Začala jsem s jednoduchým cílem, být na konci měsíce v plusu a nebo alespoň na nule. Hlavně se nedostat do mínusu. Bohužel, jsem tento měsíc začínala se značným mínusem a do toho ještě přibylo několik oslav narozenin, což také ubralo značnou část prostředků.

Přesto všechno to chci dokázat. Zatím se opravdu držím a neutrácím. Na druhou stranu si ale občas udělám radost a zajdu si třeba do kina, nebo jsem si teď koupila nějaké drobnosti v drogerii. Bez toho bych se asi zbláznila. Nicméně, pokud se mi podaří začít příští měsíc bez mínusu, bude to hodně velká změna! Bude to opravdu po letech poprvé, co nezačnu měsíc s deficitem!! Už jen ten pocit je úžasný! Můj cíl je samozřejmě o kousek dál. Chci se dostat do fáze, kdy si budu schopná i něco uspořit.

Je to samozřejmě běh na dlouhou trať a je jasné, že to nepůjde změnit hned. Pro mě je ale důležitá změna postoje a priorit v rámci mých osobních financí, protože ta se za poslední rok opravdu radikálně změnila! Vím, že bych měla být schopná při všech závazcích, které mám (a že jich není málo) ještě uspořit cca 2.000,- za měsíc. Do konce roku mám však o něco skromnější cíle. Chci se naučit hospodařit s penězi tak, abych nebyla na konci měsíce v mínusu a když se mi podaří každý měsíc ještě uspořit 500,-, tak budu ráda! 

Uvidíme, jak to zvládnu :)

Vaše Jana

čtvrtek 6. srpna 2015

Královna dramatu

V poslední době se mi v životě děje dost věcí. Nebo mi to tak alespoň připadá. Ono se toho celkově za poslední rok událo opravdu hodně. V jistých věcech se můj život dává tak nějak dopořádku a zastabilizovává se, ale v některých věcech mám stále větší chaos.

Každopádně mi došlo, že jsem hotová královna dramatu. Mám sklony některé věci ve svém životě úplně neskutečně dramatizovat a to ve všech úrovních. Nejvíc se to asi týká vztahů. Mám pocit, že čím jsem starší, tím se to u mě zhoršuje. Aspoň si teda nevzpomínám, že bych to tak měla když jsem byla mladší. Nevím, jestli je to tím, že třeba podvědomě panikařím, že stále nemám partnera a nebo jsem už prostě taková povaha, ale někdy mě to stojí opravdu zbytečné nervy.

Je pravda, že co se týče výběru partnera, tak nemám zrovna štěstí. Nicméně, občas se mi podaří potkat někoho, kdo za to stojí. A i když to třeba nevýjde, jako teď, tak vím, že takový muži ještě existují a to je super pocit. Můj mozek jako by v těch chvílích ale odjel někam hodně daleko. Já se najednou vůbec nepoznávám. Jsem celkem emotivní člověk, ale zároveň už mám jisté zkušenosti a očekávání a nevzdám se jich.

Stejně pak ale začnu úplně vyšilovat!!! Možná to na mě ani není poznat, ale uvnitř sama sebe, jako bych najdenou byla úplně rozpolcená, nejistá a totálně zmatená. Jestli je to tím, že jsem čím dál straší a tím se to zhoršuje, tak nechci ani vědět, jak to bude vypadat třeba za dva roky! Mám takové výkyvy, kdy jsem úplně v pohodě a pak se stane nějaká drobnost a já sem úplně rozhozená!

Jak říkám, hotová královna dramatu. Moje kamarádka už ze mě nejspíš nemůže :). Vždy ji zasypu kupou sms a telefonátů a je to stále to stejné dokola. Co se týče mých vztahů s muži, nějak v tom neumím najít harmonii. Člověk si někdy říká, že to bude čase třeba lepší, ale co když se to časem zhoršuje??? To je věc, se kterou prostě neumím pracovat :(. 

Tak uvidíme za  čas, když třeba zase někoho potkám, jestli bude zase vyšilovat... Jestli jo, tak budu asi raděj sama na pořád :DDD

Všem dalším královnám dramatu přeju pevné nervy :)

Vaše Jana