Cesta za lepším životem - 8. díl - Minulosti neutečeš

Nechtěla jsem řešit minulost. Prostě ne. Jednou pro vždy to pro měla byla uzavřená kapitola a nehodlala jsem to změnit. Přesto se mi v životě neustále děly určité věci a já je nechápala. Prostě jsem nenacházela žádné vysvětlení. Moje intuice mi sice říkala, že se stačí ohlédnout a najdu co hledám. Já se tomu však bránila. Nakonec však došlo ke zlomu a já pochopila, že se musím vrátit zpět.

Když jsem se vracela domů, byla jsem otevřená a přístupná tomu, že začnu řešit minulost. Šla jsem však zpět jen o pár let, nikdy ne úplně do hloubky a k jádru všech problémů, kterým je dětství. Nejvíc napjatý byl můj vztah k matce a vůbec k oboum rodičům. Rozhodla jsem se jít na rodinné konstelace, o kterých už jsem psala. Doufala jsem, že tím je to pro mě vyřešeno a už to nemusím řešit. Ono to svým způsobem pomohlo a mě se ulevilo. Přesto to neřešilo to, co jsem potřebovala řešit.

Nakonec jsem se tomu dokázala otevřít a smířit se s tím, že bez návratu do minulosti to nepůjde. Sice jsem ještě nevěděla, jak to bude probíhat a co se bude dít, ale nebránila jsem se tomu. Postupem času mi víc a víc docházelo, jak zatraceně důležité to je. Díky navratům do dětství jsem v budoucnu pochopila celou řadu věcí a našla tolik chtěná vysvětlení. I to však mělo svůj čas a chvíli to trvalo!

Nesu si z minulosti spoustu démonů a z každým z nich se budu muset dřív nebo později vypořádat. Tehdy jsem ještě ani netušila, co mě vlastně čeká a co všechno při svých cestách do minulosti odhalím. Neměla jsem nejmenší ponětí, jak zásadní přínos to pro můj další život bude mít, když se těmto návratům otevřu.

Dlouho jsem se bránila. Nechtěla jsem to. Bála jsem se. Přesto jsem tomu neutekla! Odhalila jsem takovou velkou spoustu věcí o svém životě a sama o sobě, že to budu ještě dlouho zpracovávat. Jakmile jsem tu bránu jednou otevřela, musím čelit tomu, co je za ní. Všechno se to valí ven a já nestíhám koukat. Ale i to mělo svůj čas.

Přesto vnímám jako zásadní věc, že jsem dokázala připustit, že vše pramení z minulosti a začala jsem se po tom pídit. Chtěla jsem znát odpovědi na svoje otázky! A ony postupně do mého života přicházejí :)

Vaše Jana

Cesta za lepším životem - 7. díl - Změna

Stále jsem bojovala sama se sebou a nevěděla kudy kam. Přesto jsem po malých krůčcích začala zjišťovat, že asi něco bude na tvrzení mé kamarádky, že se mám věnovat jen sama sobě. Jelikož už jsem opravdu neviděla žádnou cestu ven z kruhu, rozhodla jsem se, že to zkusím. Už jsem neměla co ztratit!

Nechala jsem plavat muže v mém životě, nebo jsem se o to alespoň pokoušela. Což se časem ukázalo jako nesnadný úkol, ale aspoň jsem na tom začala pracovat. Je pravda, že jsem to tehdy nedělala ani tak kvůli sobě, jako kvůli tomu, že mi to řekla kamarádka. Prostě jsem se rozhodla, že jí budu věřit! Nesetkala jsem se však s moc velkým pochopením od mužů v mém životě. Najednou nevěděli, co se to se mnou děje a proč už je nechci vídat. A já jim na to vlastně neuměla ani rozumně odpovědět. Ale jednou jsem se rozhodla a chtěla tomu dostát.

Něco jiného je, když jsem je dostala fyzicky ze svého života, ale po té psychické rovině mi to trvalo ještě několik měsíců,.. Každopádně, začala jsem na internetu vyhledávat různá videa a články na téma osobního rozvoje. Ani už si přesně nevzpomínám, kde to začalo a na jaký podnět, ale stalo se. Já jsem k těmto tématům měla vždy hodně blízko a pokud jsem se v minulosti na nějaký seminář na tohle téma dostala, tak jsem si ho nesmírně užila :). Prostě to se mnou rezonovalo!

Přesto jsem bojovala s udržením pozornosti jen sama na sebe. Neustále jsem v myšlenkách odbíhala jinam a k někomu jinému. Spoustu let jsem řešila všechny ostatní, abych nemusela řešit sama sebe. Tohle pro mě byla tak obrovská změna, že to bylo hrozně těžké udržet! Přesto jsem si občas chviličku sama pro sebe našla a začala nad sebou a svým životem přemýšlet. Zatím jsem však byla schopná zabývat se pouze budoucností. Nedokázala jsem se srovnat v přítomnosti a už vůbec ne v minulosti. Ta pro mě byla uzavřená a já ji nechtěla otvírat! Sice jsem cítila, že asi budu muset, ale ještě jsem to tehdy nedokázala.

I přes počáteční boj sama se sebou, jsem nakonec přeci jen začala řešit sebe. Byly to opravdu jen velmi malé krůčky, ale začala jsem! Takhle velká změna se nestane ze dne na den, ani z měsíce na měsíc! Stále jsem se musela hlídat a pořád jsem měla tendence řešit vše, jen ne sama sebe. Bylo to těžké, vážně jo! A však, čím víc jsem chtěla řešit budoucnost, tím více ke mě promlouvala minulost...

Vaše Jana