I když člověk ví, jakým směrem se chce ubírat v následující etapě života, není vůbec lehké ten daný směr udržet. Já jsem se po zpackané části svého minulého života, rozhodla, že půjdu úplně novým směrem. Neznám cíl cesty, ale vím, že po ní musím jít SAMA. Tohle si opakuju stále a stále dokola a stojím si za tím, přesto mám ale tendence vracet se zpět.
Není to jednoduché, všechno ze dne na den změnit a stát se jiným člověkem. Vlastně ani nevím, jestli se chci stát někým jiným. Jen se musím zase postavit na vlastní nohy!
V poslední době se mi všechno obrátilo vzhůru nohama, nebo se to prostě diametrálně změnilo. Mám dobrou práci, ve které jsem zatím moc spokojená a která není ani špatně platově ohodnocená, můžu se zase oblékat tak, jak mám ráda - byznys styl, ve kterém se prostě cítím dobře a mám celkově lepší život. Opět jsem začala cvičit a zdravě se stravovat, abych změnila i to jak vypadám a cítila se po všech stránkách lépe. Takže bych vlastně měla být šťastná a spokojená. Ale tak to úplně není.
Nic není tak růžové jako sako co mám dnes na sobě :). Stále si sebou nesu démony minulosti a mám problém se s nimi vypořádat. Je to hlavně o psychice a taky o sebedůvěře. I když na první dojem působím určitě dost sebevědomě, ne vždy to tak je.
Nedávno jsem měla možnost nechat si udělat krátký rozbor na základě svého písma ( grafologie) a i když to bylo velmi pozitivní, bylo prý jasně vidět, že jsem v soukromí velmi uzavřená a málo koho si pustím blízko k tělu. Což sice není nic neobvyklého, ale u mě za to můžou právě ti démoni, co si sebou nesu. Je to můj neustálý vnitřní boj sama se sebou. Moje sebedůvěra dostala v minulosti pěkně na prdel a nebude lehké to překonat. Na druhou stranu jsem dostala skvělou druhou šanci, začít s čistým štítem a je jen na mě, jestli to zvládnu nebo ne.
To se taky týká mé nesmírné touhy po nalezení toho "pravého". Vzhledem k tomu, že 25 už mi před nějakou dobou bylo, je logické, že bych ráda našla dobrého partnera, se kterým bych si uměla představit svoji budoucnost. Bohužel, si to ale teď opravdu nemůžu dovolit. Táhnu za sebou obrovské břemeno, které si sebou do žádného nového vztahu brát nechci! A potrvá ještě asi 2 roky než se toho nejhoršího zbavím. Je těžké si to neustále připomínat dokola a dokola a bojovat a vydržet. Dva roky nejsou sice tak dlouhá doba, zároveň to ale nejsou 2 týdny!!
Navíc ať se snažím sebevíc, nikomu neubližovat a být k ostatním férová, příjde mi, že se v mém životě poslední dobou vyskytují lidé, kteří po mě budou šlapat, ať udělám cokoliv. Je pravda, že všem se člověk nezavděčí, ale je těžké to překonat. Každý den v sobě hledám sílu, abych zvládla jít na své cestě kupředu a to s hlavou zdvyženou! Tolik toho chci změnit a dokázat....
Vaše Jana
