100x NE

Já a můj věčný boj - muži,...

Musím říct, že nemám štěstí na chlapi. Ať dělám co delám, přitahuju ty špatný. Když si tak procházím poslední léta svého života a muže, kteří mým životem prošli, je to marnost nad marnost :(. Jeden horší jak druhý a většině šlo jen o to jedno. Já mám vážně asi ten nejhorší vkus na chlapi, co může být :(((.

Pravda ale je, že jsem vždy už na začátku věděla, že to není ono. Jenže moje touha nebýt sama byla silnější! Moje kamarádka "kartářka" mi dycky hned na začátku řekla, že to bude špatný, ale nechtěla jsem jí věřit. Pokaždé jsem si říkala, že se třeba plete,.. Nepletla! A tak to bylo pokaždé. Někoho jsem poznala, byla jsem z něj nadšená a ona mi řekla, že ne, že to není muž pro mě. Musím připustit, že jsem to většinou tak nějak vnitřně cítila, ale nechtěla jsem to vidět. Nechtěla jsem být sama i když jsem to potřebovala!

Tak přicházeli další a další muži do mého života,... Pokaždé jsem se na ně ptala kamarádky, i když jsem odpověď už znala a nezklamala se. Pokaždé mi řekla to stejné. Paradoxně to pro mě ale byla vždy úleva. Věděla jsem, že ať něco pokazím, nebo se to nebude vyvíjet tak, jak bych chtěla, že je to jedno, že to stejně není chlap pro mě. Bylo to svým způsobem osvobozující. S touhle kamarádkou se známe už asi 5 let a ani jednou mi neschválila chlapa :) a bohužel se v něm nikdy nespletla. A tak mým životem procházeli další a další muži a já si vždy řekla, no co, stejně to není ten správný chlap. Před některými mě varovala opravdu rázně, u některých to tak výrazné nebylo, ale vždy to bylo NE.

Jednu dobu jsem byla hodně zklamaná, právě proto, že nemůžu najít nikoho, kdo by stál za to. Bylo to docela nedávno. Stále čekám na prince a věřím, že příjde. Tak jsme se o tom s kamarádkou bavily a mě došlo, že je dobře, že jsem zatím sama. Že se musím teď soustředit spíš sama na sebe a vztah by mi nejspíš bral energii a já si navíc stejně hledám špatný muže, takže je to jedno. Rozhodla jsem se, že to nebudu řešit. Poprvé, po hodně dlouhé době, jsem to fakt neřešila. Smířila jsem se s představou, že budu třeba další dva roky sama a i když mi občas bylo smutno, věděla jsem, že toho pravého potkám. Kamarádka se totiž nikdy neplete :))).

Bylo mi fajn. Dost se mi tím ulevilo. Prostě jsem si žila svůj život. Ale jak to tak bývá, opět se mi někdo připletl do cesty, někdo, koho jsem si tentokrát já sama nevybrala, ale to je na jiné povídání. A tak, už jen ze zvědavosti, jsem se zeptala na kamarádčin názor. Samozřejmě, jsem očekávala již nacvičenou odpověď a v klidu se utěšovala, že se mi ty hormony plaší úplně zbytečně. Že mi Danča opět řekne, že to není muž pro mě a já si v klidu budu dál žít a čekat na prince,...

100x NE, pak ale přišlo ANO! Po tolika letech, jsem se dočkala kladné recenze! Byl to šok!! Naprosto jsem to nečekala a dost mě to vyvedlo z konceptu. Potkala jsem někoho, kdo za to stojí! Ale co dál? Na to já nejsem zvyklá,.. Tohle jsem naprosto nečekala a už vůbec ne v tuhle dobu.

Přiznám se, že nemám zdání, co bude dál. Asi se nechám překvapit. Tohle je něco naprosto nového :)

Vaše Jana