Ve své cestě za lepším životem jsem bohužel dost bržděná svojí minulostí. Pořád mě to ovlivňuje a nedokázala jsem se z toho sama úplně vymanit. Nemyslím teď věci, které se staly v minulých letech, ale bavím se spíše o věcech, které se děly v dětství. Nosím si sebou neustále spoustu věcí z minulosti a neuměla jsme se od toho odprostit, abych mohla s čistým štítem pokračovat do budoucnosti.
Nicméně, s postupem času, kdy se snažím na sobě intenzivně pracovat, se mi dařilo postupně rozklíčovávat určité věci a postupně je tak nějak řešit. S některými jsem si dokázala postupně poradit sama, ale s některými ne. Ne, že bych nevěděla co s tím, ale prostě jsme nevěděla JAK na to, abych se toho trvale zbavila.
Věděla jsem, že mě do minulosti stále vrací můj vztah k rodičům, konkrétně k matce. Dokonce jsem se dostala tak daleko, že jsme to uměla celkem reálně a už bez emocí pojmenovat a celkem se s tím i vyrovat, ale stejně jsem věděla, že mě to pořád drží a nejde mi to pustit. Musela jsem pomoc hledat někde jinde, sama jsem nebyla schopná to vyřešit.
Přímo touhle problematikou se zabývá metoda, která se nazývá rodinné konstelace. Nejsem žádný její znalec, takže tu o tom nechci nijak obšírně psát, ale ráda bych aspoň popsala svůj vlastní zážitek! Metoda pracuje vlastně ve zjednodušené podobě s energií. Pokud se řeší rodinné problémy ( lze i jiné), pracuje se s energií v rodině, a to nejen mezi lidmi, kteří žijí, ale jde se i několik generací do minulosti.
Musím říct, že v mém případě jsem se zabývali hlavně linií od mámy, protože tam jsem cítila největší problém. V rámci "terapie" máte sami možnost být tím daným člověkem a cítit jeho energie, případně co ho vlastně trápí. Já se tímto způsobem dostala k traumatu svojí prababičky a bylo strašně zvláštní sledovat, jak ta negativní energie přeskakovala z jedné rodové generace na druhou. Každý člen rodiny ji jinak zpracoval a do jeho života se promítala trochu jinak, ale víceméně si držela svůj význam. Hodně mě překvapilo, že ty pocity byly dost podobné právě vždy ob generaci. Každopádně, je zajímavé si něčím takovým projít a vcítit se do pocitů někoho jiného.
Hodně mi to pomohlo pochopit, co se vlastně v naší rodině děje. Je totiž prakticky celá rozložená a nikdo s nikým nekomunikuje a celkově ta rodina vůbec nefunguje. Tím, že jsem se já rozhodla to řešit, je velká pravděpodobnost, že se už tenhle model dál opakovat nebude, a že tu linii konečně přetrhnu. Nevyřeší se tím samozřejmě všechny starosti, které člověk v rámci rodiny má, ale dost mi to pomohlo pochopit svoje rodiče a to proč se dějí věci tak jak se dějí. Najednou mi došlo, že jsem všichni víceméně objetí něčeho vyššího, ale zároveň se pak ve svých životech stáváme pachateli, jelikož to přenášíme dál :(.
Já jsem se snažila v životě přejímat zodpovědnost za svoje rodiče a prakticky dělala rodiče já jim. A to bylo špatně. Pomohlo mi to si uvědomit, že v tomhle stavu jsem jen "dítě" a nemůžu některé věci řešit a trápit se jimi. Celá terapie byla hodně náročná jak psychicky, tak i fyzicky. Po skončení jsem se ale cítila jako nový člověk. Jako by mi spadl kámen ze srdce. Cítila jsem se lehká, ale hlavně jsem cítila neskutečnou sílu. Měla jsem pocit, že v životě dokážu cokoliv!! To nejdůležitější ale bylo, že jsem poprvé viděla rodiče jako rodiče. Neodsuzovala jsem je ani nehodnotila. Přijala jsem je a možná i pochopila. Došlo mi, že jim nemám co odpouštět, ale že už se jimi ani nemůžu zabývat. Můj život jde dál a mě už i tak hodně ovlivnilo to spojení, které mezi námi bylo.
Netrvdím, že se všechno vyřešilo, ale já se cítím líp a mám pocit, že můžu jít v životě dál. Nebo minimálně už neřeším minulost a soustředím se na budoucnost. I v té mě čeká ještě hodně práce. Bez vyřešené minulosti se ale člověk dopředu nepohne. Můžu jen doporučit všem, co řeší nějaké rodinné trápení, ať si na konstelace zajdou! Určitě to za to stojí.
Teď mě čeká další část práce na mojí osobnosti,....
Hezký den
Vaše Jana
Žádné komentáře:
Okomentovat