Ano, začnu znovu. Úplně od začátku. Budu řešit vše od čeho jsem kdysi utekla a najdu svoji cestu. Jenže kde začít. Kam se obrátit. Byla jsem doma. V kruhu rodiny a přátel, kteří mi byli oporou, ale nijak výrazně mi pomoct nemohli. Tohle jsme si musela vyřešit svým způsobem sama!
A tak jsem tam stála a nevěděla co dál. Neměla jsem nejmenší ponětí co bude. Veděla jsem jen, že všechno je špatně. Ale ať jsem se kolem sebe dívala sebelíp, viděla jsem jen mlhu. Mlha přede mnou, mlha za mnou a to doslova! Nejhorší na tom všem bylo, že jsme si to uvědomovala. Tehdy to bylo pro mě to nejhorší. Dnes za to děkuju. Kdybych si to tehdy neuvědomovala, tak se možná nikdy nic nezmění.
To vědomí mě donutilo začít něco dělat. Nevěděla jsem ale co. A tak jsem začala od naprostých základů. V prvé řadě se musím o sebe postarat. Měla jsem kde bydlet a co jíst, ale musela jsem si najít práci. V našem regionu to ale není žádná sláva a já ani nevěděla, co bych vlastně chtěla dělat. Jen jsem věděla, že nechci a nemůžu zůstat doma, potažmo na úřadě práce. Tak jsem si našla brigádu. Dobře, zajistila jsem si nějaký příjem. Co dál? Nevěděla jsem.
Každopádně, jsem se učila mít nějaký režim. První co jsem změnila, byl přístup k penězům. Hned po výplatě jsem zaplatila účty a teprve potom utrácela. To všem možná příjde jako logické, ale pro mě to v té době vůbec nebylo logické, natož samozřejmé. Opravdu jsem začínala úplně od začátku. Tak fajn, mám příjem, platím účty, ale co dál???
Ta otázka mě stále pronásledovala. Něco ve mě vědělo, že musím hledat. Něco mě hnalo vpřed. Ale jak chcete jít vpřed, když nic nevidíte??? Byla jsem z toho nešťastná a stále se ptala svojí kamarádky, co mám dělat, kam se mám posunout, jaké kroky KONKRÉTNĚ mám dělat, aby ta mlha zmizela. Její odpověď zněla stále stejně. Věnuj se sama sobě! Jak já tehdy tuhle větu nenáviděla!!! Co to proboha znamená??? Ať jde s takovou radou do háje a řekne mi rovnou co mám udělat a ne takovýhle nesmysli, které mi vůbec nepomůžou!!!
Stála jsem v té mlze a byla nešťastná. a druhou stranu jsem ale cítila, že je dobře, že jsem to rozhodnutí udělala. Svým způsobem mi spadl kámen ze srdce a já se tak nějak cítila lehčí. Ta mlha musela přijít. Teď už vím, že to mělo svůj záměr, ale tehdy jsem tu situaci ze srdce nenáviděla!
Pro všechny, co mají teď taky pocit, že je kolem všude mlha, vydržte! Nic netrvá věčně a i když vám to tak občas může připadat, ta mlha se jednou doopravdy protrhá. Jen musíte věřit, že to má svůj smysl a neztrácet naději :)
Vaše Jana
Žádné komentáře:
Okomentovat